INETTA

Dne 2.1.2011 jsem cestovala z chovné stanice TOMIMOPA  v Litoměřicích od paní Jůzové k mému novému páníčkovi do Českých Budějovic. Cesta byla dlouhá a já stihla Jirku ( nového páníčka) pozvracet. Ani se na mně nezlobil.

Když jsme dorazili domů, musela jsem si vše prozkoumat a se všemi zvířaty se seznámit. Čekal tu na mne roční kocour Kulíšek a činčila Aneta. Kocour se tvářil moc důležitě a zdál se být i veliký. Ještě aby ne, když se tak moc ježil. Můj páníček mi hned ukázal, kde mám misky a pak jsem se šla podívat na pelíšek. Jen s loužičkama byly problémy. Ale i to jsem se naučila. Doma mě za to všichni chválili.

Také se mnou začal Jirka ještě s paničkou docházet na cvičák k Dáše Fišerové. No tam to je nádhera. Je pravda, že musím poslouchat, ale když jsem šikovná, tak mně chválí a já dostávám pamlsky. Někdy tam mám i nějaké psí kámoše. A to se mi moc líbí.

O letních prázdninách jsem byla s lidma na chatě. Tu mají u lesa. Tam bylo krásně. Mohla jsem běhat venku celý den. Také se mnou chodili do lesa na houby. Jednou jsem na pasece prohnala zajíce. Jéé to byla nádhera  a jak pelášil. Také jsem se potkala se zmijí, ale to vím sama, že je nebezpečná. Raději jsem se dala na ústup. Prostě o prázdninách to bylo fajn.

Nehorší je, že mám prý poslouchat i doma. Nesmím skákat na stůl a brát si tam jídlo, ale kdo by odolal, když to tak pěkně voní. Potom nesmím k páníčkovi do postele dokud mi to nedovolí, ale vždyť je tak příjemná a já mám starosti, aby se tam páníček nebál. Pak nesmím prohánět kocoura, ale jeho provokování je móóc těžké odolat. Pak nesmím skákat na klec s činčilou, škoda, že také neběhá venku. To by byla určitě zábava.

Páníčkovi prý dělám samou radost. Je diabetik a já mu někdy vyštěkám, že má hypoglykemii. Za to také vždy dostávám pamlsky, a páníček mě moc chválí.

Ještě se chci pochlubit páníček s paničkou se mnou jezdí po výstavách. Moc se mi nelíbí, že mě všichni okukují ( přeci jen jsem slečna a stydím se), ale mám i úspěchy. Už jsem získala několik titulů CAJC. BOB, V1. Panička psala do Prahy na ČMKU a odtud mi poslali diplom: ČESKÝ JUNIOR ŠAMPION. Tak už mám i titul. Ale jinak jsem to pořád já, Inetta.  Určitě jste si fotek z výstav už všímli. Opět budu na mezinárodní výstavě v Českých Budějovicích dne 1.dubna 2012 a není to žádný APRÍL.

Páníčci se mnou také chodí na cvičák do Mladého. Zde se mnou cvičí poslušnost. Je tu vždy několik psích kamarádů a cvičitelka paní Steinocherová. Někdy tam probíhám tunelem nebo překonávám áčko,což mě velmi baví. Také se mnou jezdí do Nových Hradů na Celnici, kde se běhá coursing.

Už jsem se delší dobu neozvala, mám mnoho starostí. Prvně si panička pořídila ještě jednoho psa - kluka, německého špice trpasličího pomeranina ve stejné barvě jako jsem já. A jmenuje se Mikky. Všichni si myslí, že je to moje štěně. To je ale troufalost. Takový třapatý a rozježený kluk, to snad ne. A ještě ho musím všemu učit. Ale občas se i pěkně proháníme, přetahujeme se o hračky a pereme se o míčky. Někdy je s ním i zábava. 

Také jsem měla zdravotní problémy, páníčci měli o mne veliký strach. Hrozila mi amputace levé zadní nožky. Jezdili se mnou denně na veterinu do Písku. Naštěstí léčba zabrala a jsem už zase vpořádku se všemi tlapkami. Pak mne tam ještě nechali kastrovat. No, a jak bych mohla mít nějaké štěně. 

Ještě k nám přibyla jedna kříženka - Dáďa. Panička ji vzala k sobě z nevyhovujících podmínek, že ji bude nabízet k adopci. Tak dlouho se adoptovala, až se zadoptovala. Je to 5-ti letá, kastrovaná fenka černé barvy. 

O víkendu jsme byli všichni na coursingu v Chvaleticích u Protivína. Moc mě to nebralo, nejvíce mne zajímaly výběhy s krávama okolo. Zkoušeli běhat i Mikky a Dáďa, ale ty to také nenadchlo. Prostě, bylo tam moc pachů a jiných podnětů. Tak snad příště v Nových Hradech na Celnici. To nás musí páníčci objednat. 

Další akci, co mají v plánu je Mezinárodní výstava psů v Českých Budějovicích. Ta se koná dne 5. a 6. 10.2013. Určitě se tam půjdeme podívat, naštěstí mne už nevystavují. Minule se mi tam moc líbilo, byla jsem se proběhnout navolno u amfiteátru a tam jsem narazila na zajíce. Jak mne zmerčil, tak pelášil pryč a já za ním, jééé, to byla nádhera. Tak krásně jsem se proběhla. A to bylo v sobotu, kdy se konala výstava lovečáků. A nikdo jiný si ho nevšiml, jen já. Páníčci mne pak moc chválili, jak jsem šikovná.